5/19/04

Patnáct deka tlačenky

Začínám se trochu děsit toho, co bude za rok, až vypadnu ze skleníku vysokoškolského studia a vlezu do reality všedního dne. S kamarádem, co shání marně práci, jsem nedávno vyrazil do terénu, protože v porovnáním s ním jsem držka nevymáchaná, navíc mi o nic nešlo, tak jsem se o to víc snažil vnucovat. Cíl: jistý velký podnik v jistém nevelkém městě, němci, tři velké závody, čtvrtý ve výstavbě, proslýchá se že tam berou spoustu lidí, a navíc i vysokoškoláka tam zaměstnají u pásu nebo ve vrátnici. Z jedné vrátnice nás poslali pryč, že personální záležitosti se vyřizují v tom jiném závodě, a pan vrátnej byl moc ochotnej, na rovinu řekl, že to stejně nemá cenu, že sice berou spoustu lidí, ale jedinej způsob, jak to místo sehnat, je přes známý, no prostě tlačenka. Vrátnej na té správné vrátnici říkal v podstatě to stejný: Sháníte práci? Tamhle vyplňte ty papíry a hoďte do tý schránky. Že už jste to udělal dvakrát, no jo, ono je to stejně k ničemu, co se s těma papírama děje nikdo neví, ne, na personální vás pustit nemůžu, to my nesmíme, jo to musíte přijít ve středu mezi jednou a třetí, to se tady scházijou lidi se zájmem o zaměstnání, ale nedělá se v podstatě nic jinýho než že se vyplňujou ty papíry a házijou do tej bedny, no jo, nemá to moc cenu, no já vám poradím... tlačenka.... tlačenka... tlačenka. Když jsem odcházel, měl jsem sto chutí sehnat ve městě patnáct deka tlačenky a rozmáznout mu ji po pleši... Holt, západní kapitál, německé nápisy, preciznost a čistota, jenže co je to platný, když se to nainstaluje na naše starý dobrý český poměry...

5/10/04

Štafeta

Tak jsem zjistil, že má škodárna slouží díky mírně popelnicóznímu stavu jako samoobsluha s náhradníma dílama, otevřeno nonstop, teda hlavně přes noc. Když jsem k ní tuhle ráno přišel na parkoviště před kolejema, koukám, že se do ní někdo vloupl, vytržené obložení u okýnka, vytažená zápatka. Ale nic neukradl. Nějak jsem to nechápal, sakra nevloupnu se přece někomu do auta abych tam nic neukradl, aspoň mohl vzít kanystr s benzínem, nebo vercajk, nebo příručku Údržba Škody 120 svépomocí, ale ono nic… ani uříznutá hlava mrtvý kočky tam nebyla narafičená jako rituální pomsta za to, že ničím životní prostředí benzínovejma splodinama. Tak jsem vyrazil do provozu, za chvilku smrad, zastavím, z motoru se kouří, a zjistil jsem co chybí - takovej ten špunt, co je na tom drátek a měří se tím olej v motoru. Když špunt chybí, olej šplíchá ven, a na rozpáleným motoru se připaluje a smrdí. Zkoušel jsem tam nacpat gumovej špunt, co jsem vysomroval od algologů, ale vyletěl hned při nastartování, tak nakonec nezbylo než shánět novou olejovou měrku… chlapík v autodílech mi vysvětlil, že jsem se stal účastníkem štafety - někomu někdo tu měrku ukradl, tak on vycvakl škodárnu hned vedle a ukradl ji mě, no a já že jsem trouba, protože jsem měl předat štafetu dál. Tak asi budu muset začít trénovat… na takovou štafetu člověk nepotřebuje svaly z ocele, musí na to mít akorát žaludek…