11/14/10

Ostrůvky acidofilních trávníků na Třebíčsku

O co jde: na Třebíčsku, hlavně v Přírodním parku Třebíčsko (ale zdaleka ne jenom tam), jsou v krajině roztroušeny různě velké ostrůvky acidofilních trávníků - uprostřed polí, kolem cest, na okrajích vesnic nebo na údolních svazích. Za jejich existencí stojí specifická místní geologie, která se odráží i v geomorfologii. Podloží je v této oblasti tvořené žulosyenitem - tmavou horninou s velkými bílými vyrostlicemi živců, které jí dodávají charakteristickou strakatost. Jak tahle hornina vypadá zjistíte snadno třeba při pohledu na třebíčskou baziliku, nebo na staré kamenné stodoly a kamenné plotní sloupky, roztroušené po vesničkách v okolí Třebíče. Žulosyenit zvětrává nerovnoměrně, a vyvíšené pahrbky v polích, které tvoří ony ostrůvky, jsou právě místa, kde zvětrává hůř. Často se na nich vyskytují i různě velké žulosyenitové balvany, někdy nazývané bludné kameny - kdysi dávno se věřilo, že je sem dopravil kontinentální ledovec ze severu, který ale ve skutečnosti až na třebíčsko nezasahoval. Balvany vznikly jako důsledek zvětrávání žulosyenitu a představují špatně zvětrávající odolná jádra, která při zvětrávání okolí postupně "vyplavala" na povrch.

Ostrůvek acidofilního trávníku u Valdíkova (okres Třebíč).

Půda, vzniklá na žulosyenitech, je lehká a písčitá, a na vypouklých pahrbcích navíc poměrně mělká a proto poměrně neúživná. Díky tomu tady člověk narazí na kytky, které jinak v okolní zemědělské krajině přecpané hnojivy nemají šanci. Bezkonkurenčně nejznámější a taky nejatraktivnější jsou koniklece - na jaře, když rozkvetou, se na ně v okolí Ptáčova a Trnavy o víkendech doslova stojí fronty. Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) přitom není jediná kytka, která stojí za zmínku. K těm zajímavějším patří například smil písečný (Helichrysum arenarium), žlutá slaměnka, která se na ostrůvcích vyskytuje v malých populacích. Smil za poslední desetiletí z české krajiny rychle vymizel, a na třebíčsku má dnes nejhojnější výskyt v České republice. Ta kytka je pro mě tak nějak záhadná, kolikrát jsem si říkal, že by možná stálo za to sbírat její semena a dosévat ji zkusmo na ostrůvky, kde neroste, aby člověk zjistil, jestli tam neroste čistě kvůli tomu, že se tam nedostala, nebo jí tam prostě něco vadí. Vzácně je na ostrůvcíh možné narazit i na vstavač kukačku (Orchis morio), drobnou purpurově kvetoucí orchidej, která jako jedna z mála orchidejí u nás roste na suchých trávnících. Co moje botanická paměť sahá do minulosti, rostla malá populace kukačky severně od Židlochu na kraji modřínové vysadby. Chodil jsem ji pravidelně okukovat, někdy tam bylo i přes dvacet kytek, někdy jediná. Asi před čtyřmi roky to tam zemědělec z Pocoucova oplotil a začal pást krávy. Nejdřív jsem si říkal fajn, pastva na ty ostrůvky přece patří, kytkám to prospěje. Letos na jaře jsem se tam byl znovu podívat - po kukačce ani památky, trávník zruderalizovaný, koláče kravinců na každém kroku. Nevím přesně kde je chyba - nejspíš se tam prostě pase těch krav moc a navíc už trochu moc dlouho.

Otázkou je, jak vlastně vypadal historický management těchto trávníků a co by se s nima mělo dělat dneska, aby nezarůstaly. A že zarůstají člověku před očima - buď křovím (trnkou a růží), nebo porosty klonálních trav, jako ovsíku, pýru a třtiny křovištní. V rezervacích, které AOPK více méně pravidelně kosí a které třeba právě díky koniklecům prošlápnou výletníci, to zas takový problém není, ale jinde ano. V minulosti se na ostrůvcích páslo, i když asi ne nijak extenzivně - nejspíš ne ovce, protože těch jednak na Třebíčsku moc nebylo, navíc uhlídat ovce na ostrůvcích roztroušených v polích (i když v minulosti pospojovaných mezema) asi nebylo úplně zvládnutelné. Možná tady fungovala individuální pastva, koza a kravka, kterou hlídala děvečka sedící na mezi, a občas někdo místa s vyšší trávou pokosil. Chtělo by to pořádně se poptat pamětníků, co se dělo třeba na Ptáčovském kopečku před druhou světovou válkou, že se tam dodnes udržela největší populace konikleců široko daleko. A otázkou je, co by se mělo na těch ostrůvcích dít v budoucnu, aby úplně nezarostly. Uvažovat o obnově pastvy je asi romantický naivismus. Občas jsem viděl dědu, jak na ostrůvcích kosí trávu - ale těch dědů už taky ubývá. Spoléhat na to, že se o ostrůvky postará ochrana přírody, je nejspíš naivismus ještě větší (nejsou peníze ani lidi, navíc většina ostrůvků není nijak chráněná, a vyjednat jejich individuální ochranu při jejich roztroušenosti napříč katastry je asi nereálné). Možná by ale stačilo zavést jednoduchá pravidla, třeba aby se zemědělci při hnojení polí granulovanými anorganickými hnojivy snažily ostrůvky nezasáhnout, aby na nich nedělali skládku hnoje, aby se na nich páslo jenom extensivně a příležitostně někdo odstraňoval nálet dřevin. Zarůstání klonálními trávami je jiná kapitola a skutečný problém, na který kromě pravidelného kosení nejspíš není jedoduchý recept. Občas si ale říkám, že je vlastně s podivem, že ty trávníky už dávno nezarostly. Zvlášť v okolí Ptáčova a Budišova člověk často narazí na krásné porosty, které evidentně nikdo neudržuje, možná už celá desetiletí. Určitou roli v tom možná hraje pastva "divoké zvěře", hlavně srnčí a zající - není vzácností narazit na zaječí bobky nebo záleh. Netuším, jak podstatný jejich vliv je, ale možná při dnešní přezvěřenosti krajiny ne úplně nepodstatný.

2 comments:

  1. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  2. Děkuji za hezké čtení. Nemůže být ta stabilita těch "hezkých" dlouho neobhospodařovaných společenstev dána jen těmi extrémními podmínkami? Tou velkou suchomilností? Znám jednu lokalitu na Slovácku, staráme se o ni a o další lokality v okolí. Ta lokalita je ze všech lokalit, o které se chceme starat, svou vegetací nejsuchomilnější a to je velká výhoda. člověk se jí před námi nedotknul možná 20-30 let a společenstvo vypadá velice zachovale a druhovo-rozmanitě, klonální trávy jsou jen místy, jedinné ohrožení jsou nálety trnky, dubu a šípku. Vegetace je velmi řídká, vytvoří se vylice málo stařiny (jsou tam velké gapy) a tak je stále prostor pro uchycení konkurenčně slabších druhů, kterýma je tam realizována ta biodiverzita. Tyto druhy tam vpohodě vyklíčí a absence "dusivých" trsisek agresivních trav (která na vlhčích místech jinak jsou), jim dovoluje i vegetativně se šířit a rozrůstat. Toto si myslím, že je uplně ten samý příklad. Otázka je, jak velký vliv má ta zvěř. Zvětšina zvěře je extrémně vybíravá a zůstane jen u okusování mladých výhonků a terminálních větviček, což je případ srnce a možná i zajíce (leda, že by byly fakt přemnožení a neměli nazbyt). Danci jsou o něco méně vybíraví, ti se pustí i do nějaké lepší trávy, ale taky z tohoto hlediska, řekl bych, nic moc. Nejméně vybíraví jsou mufloni, ale pořád to není hold ovce :D nebo exmurský poník :D

    ReplyDelete